Dnes je sobota 12. října 2024  
    MORANA 2015



pod obrázkem sú fotky Jury Miškara ... děkujeme!



Povídání o Moraně 2015

Roky chystala Mařenu pro Nivničku Gabča. Někdy ji vyrobila s taťkou, jindy s mamkou, nebo s několika dětmi z Malé nivničky. Byly doby, kdy na to zbyla úplně sama, v posledních letech přicházely maminky a dětičkami z Malučké nivničky. Památná je Morana, kdy přijela natáčet Česká televize. V přemíře snahy, aby byla krásná a co největší liša, udělali ju Gabča s Jarynem z okrasné čínské trávy. Až při podpalování Mařeny se zjistilo, že to čínské travsko skoro nehoří. Bohyně zimy enom dútnala a bylo to dýmivé fiasko. Eště dnes sa tomu okamžiku směju a mám hubu od ucha k uchu.

Letos Gabča čeká miminko a tak jsem péči o vynášení Mařeny převzal, doufám, že enom pro letošek, já. Sešlo se to s obdobím, ve kterém často přemýšlím nad tím, co udělat, aby děti a mládežníci při udržování výročních obyčejů byli co nejvíce vtáhnuti do víru událostí. Čili, aby je prožívali co nejvíc na vlastní kůži a nestáli jenom bokem jako pozorovatelé. A tak jsem pro letošek vymyslel malebnú procházku kolem říky Nivničky od Malého splávku k Velikému splavu. Po cestě děti trhaly suchú trávu a hledaly ulity hlemýžďů. Ulity hlamýžďů jsou totiž stejně jako vyfouklá vajíčka symbolem života bez života, tedy smrti. A to je vhodný materiál na Moranin náhrdelník. Terka našla u pařezu dokonce starý zrezivělý a ďůravý plecháček, který vzala. Brzy se zaplnil ulitami.

U Velikého splavu jsem asi všechny trošku zaskočil, když jsem řekl, že si každý vyrobí Mařenu sám a hned jsem to prakticky ze dvou klacíčků, trsu trávy, barevné šňůrky a ulity předvedl. Potěšilo mě, když se všichni s chutí pustili do vlastní tvorby. A ještě pěknější pocit jsem měl, když vznikly velmi originální postavičky. Nejmenším pomáhali rodiče, kterých se tu sešlo mraky a nechyběla ani řádka kočárků s mimčaty. Děti z první a druhé třídy vyráběly většinou už samy ve dvojicích s kamarádem a mládežníci z Malé nivničky udělali dvě velké skupiny, holky zvlášť - kluci zvlášť, a vytvořili dvě velké Morany.

U Velkého splávku jsme pak za monotónního odříkávání dávné říkanky Nesem, nesem Mařenu na oleji smaženú…, jdouce v dlouhém zástupu s mnoha Mařenami nad hlavami několikrát dokola, přinesli zimu k vodě. Pak jsme je postupně zapalovali a děti svoje zimy hořící osobně házely z výšiny Velkého splavu do vodní propasti…

…slunko zapadalo, když jsme na Vinohradoch zavzpomínali na běh, který se tu uskutečnil před deseti lety a při kterém došlo k nefér podkopnutí a slzičkám. Jeho tehdejší účastníci, tehdá tří až pětiletí, na to nezapomněli a spontánně se na místě hned domluvili na odvetě. Zase vyhrál Patrik. Tehdy faulovaný Vojta doběhl tentokrát těsně druhý a bez slziček. Bylo to ohromné a strhující dejavú, kterému podlehly i dětičky z Malučké nivničky a svůj první běh mezi trnkama do prudkého kopce si zkusily také. Všechny pokořila Terezka a na slzy také nedošlo. No, vlastně. Náš Metúdek se v okamžiku, kdy se startovalo, hrál s paličkou v keříkoch a tak bohužel přišel o běh. To ho tak zamrzalo,že i tentokrát jsme šli z Vinohradú s našimi slzičkami.

Západem slunce se hodně ochladilo a tak nebylo divu, že už jsme se nečekali a různě rychle se rozprchli k domovům. Na konci zástupu mnoha lidí z Nivničky, který se valil z Vinohradú zpět do Nivnice, nás zůstala jen hrstka. A úplně na konci té hrstky si Norinka, Terezka a Alžbětka ještě ustřihly větvičky z kvetoucího dřínku a s Martinou je ozdobily mašličkami. V obřadném tichu stmívání pak nésly do vesničky nové léto. To velké ticho konce dne první jarní rovnodennosti rozčísávaly tři dívčí hlásky, které pevně a zněle vytrvale zpěvně odříkávaly Nové letéčko neseme… Cítil jsem opravdovou nábožnost toho okamžiku a plnými doušky jsem si ho vychutnál až do konca.

Vlastimil Ondra
v sobotu 21. března 2015








<< Předchozí   Další >>

 

2022
2021
2020
2019
2018
2017
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
2002
2001
2000

1999
1998
1997
1996
1995
1994
1993
1992

Nivnička



Webmaster