„Po půl roce zas zkouška Malučké nivničky. Dojde vůbec nekdo?“ táhlo mi dopoledne hlavou.
A večer po zkoušce: „Ty brďo, to bylo dětí!“ Stalo sa ně poprvní, co jsem je během zkoušky
nedokázal spočítat. Přišli všichni, co chodili minulý rok, plus objevila se záplava nových zájemců.
Jsem rád...
Děcka, pokáď byste si chtěly neco namalovat do svojého NIVNIČKOVÉHO DENÍKU,
tak namalujte tú velikú hradní knihovnu, jak si v ní čtú královské děti a nezapomeťe na černokněžníka.
fota Jiří Miškar, text Vlastimil Ondra 11. 11. 2017 nad ránem
|