FOLKLORNÍ DEN VE SLAVKOVĚ 2014
sobota 16. srpna 2014 ...
SLAVKOV ... výprava do kraja
Být vedoucím libovolného dětského kolektivu je dosti náročná činnost. Tak zaprvé musíte mít v případě folklorního souboru bez debat v malíčku lidovou kulturu - minimálně svého regionu. Zadruhé dokážete okamžiky setkávání s lidovou kulturou připravit tak, že děti či mládež zaujmete natolik, aby se s ní chtěli setkat i příšte. Takže ani za rok, za dva, za tři... neutečou za jinými lákadly, čímž získáte čas, by si postupně dokázaly vystavět most uvnitř sebe ke svým kořenům. Zatřetí znáte dosti podrobně zákoutí psychiky dítěte a cesty jeho psychomotorického vývoje, takže dětem nezkazíte dětství něčím, co jim zatím není vlastní, ale naopak ho naplníte dobrodružstvím, objevováním, příběhy a krásnými obrazy, které v dětech zůstanou navždy. Začtvrté dokážete na svou stranu získat rodiče nejlépe do té míry, že lidovou kulturu začnou předávat svým dětem sami. Zapáté, musíte mít velice pevné nervy. A právě o těch nervech při vedení dětského folklorního souboru bych chtěl teď napsat aspoň pár řádků.
„Vlasti, co je ti? Jsi dneska nějaký zamlklý. Nejsi unavený? Šak včera do Slavkova se nakonec na kolech nejelo a ani z Radkovy svíce jsme nepřijeli zas tak pozdě, ne?“ Těmito otázkami mě dnes navečer, když jsme ruku v ruce seděli na lavičce na dvoře a pozorovali západ slunka, ve kterém Vojta s Bělkou hráli badminton, zahrnula Zdenka.
„Včera to pro mě bylo nádherné vystoupení. Je to fakt příjemné stát se svými třemi dětmi na pódiu. Každé drží v ruce housle, tančí a zpívají a v kroji jim to náramně sekne. Vedle nich mí dva synovci také úplně zažraní do lidové kultury. A kolem těchto mým pěti nejbližších ostatní, které vlastně také beru jako vlastní, a vidím, že mají radost. Lidé nadšeně tleskají, dokonce mezi vstupy na nás povolávají a mávají. Po vystoupení se se mnou zastavují, zdraví, pokyvují a děti z Nivničky chválí...
Včera to pro mě ale bylo zároveň i velice těžké vystoupení. Před prázdninami jsem se celé Malé nivničky v několika mailech dotazoval, zda mám slíbit letní vystoupení ve Slavkově a v Pivíně. Když jsem koncem června zkompletoval všechny odpovědi, vyšlo mi, že v obou případech budu mít k dispozici aspoň dvě třetiny souboru. Vystoupení jsem slíbil. Z Malé nivničky, která čítá třicet pět mladých folkloristů, a která byla do Slavkova pozvaná v první řadě, se nakonec zúčastnilo pět kluků a tři děvčata. Nakonec jsem byl nucen tři dny před vystoupením obeslat celou Malučkou nivničku, aby Malé nivničce dětičky vypomohly. Byl jsem fakt rád, že se sešlo těch osm chlapečků a jedna holčička a na pódiu pak předváděli parádní kousky, jako Jiřík při verbuňku alá Staňa Popela, Prokůpek, když se obul do písničky nebo Jenda a Norinka se svými husličkami.
A co Malá nivnička? No hucké, které jsme ještě ve čtvrteční zkoušce měli domluvené na pět párů, vypadaly v sobotu těsně před vystoupením na tři páry, protože dvě děvčata se dopoledne ještě z vystoupení omluvila. Ještě, že nás podpořily přímo během vystoupení dvě tanečnice ze Strání, které jsem nadrzo přímo z pódia vyzval, aby za námi přišly a vypomohly. Jen tak si mohli zatančit všichni naši kluci... Takže velké díky posílám na Stráň!
No a z dívčího sborečku, který zněl v minulém školním roce od vystoupení k vystoupení vícehlasně lépe a lépe, zůstala pouhá tři děvčata. Bělka se nelekla a ten druhý hlas bez Gabče a Majdy kamarádkám zazpívala sama a holky hezkým sólem doplnila naše Norinka. Děvčice zněly moc hezky, ale to víš, ta obvyklá síla to nebyla. Aspoň, že Martin parádně zazpíval a zaverboval. Tam bylo cítit, jak Slavkov najednou ztichl a oněměl.
A tak celou neděli přemýšlím nad tím, kolik nás bude za týden v Pivíně, protože mi ještě více jak polovina lidí z Boršičanů a Nivničky neodepsala. Přitom už mám objednaný autobus, který zaplatí nadšenci z Hané a bylo by mi krajně trapné ho naplnit třebas jen z poloviny... Plus nevím, v jakém složení zas budeme a promýšlím všechny možné scénáře, protože se k tomu konečnému složení budu muset tak jako tak postavit a chci jako vždy, abychom předvedli smysluplný a co nejhezčí pořad...“
Zdenka mlčí, dlouho nic neříká, hladí mě po ruce a když slunko zapadne za Černú horu vstane a pronese: „Vidíš a mně se to včera tak líbilo. Působilo to jednoduše, lehce a děcka byly skvělé. A za týden budou skvělí všichni zas.“ Přemýšlím nad tím, co řekla a cítím, že mě její důvěra svazuje ještě víc a ta zodpovědnost z očekávání mě přímo požírá. Nakonec se zvedám také a jsem rozhodnutý, že napíšu dnes v noci něco o tíze vedoucího nivnického souboru. Takových pocitů jsem za těch dvaadvacet let měl nepočítaně, ale také vím, že kdybych to nenapsal dnes, tak zítra už to nedokážu, protože to už mi bude zas dobře a budu plný optimismu.
Protože zašesté, vedoucí dětského folklorního souboru na Slovácku sa nesmí hned tak z nečeho pos..t :)
dopsal v pondělí 18. srpna 2014 nad ránem
Vlastimil Ondra
FOTOGRAFIE JSOU TADY
... děkujeme Jiřímu Miškarovi, Martinu Štecherovi a Zdence Ondrové
ČLÁNEK A FOTKY SLOVÁCKÝCH NOVIN NAJDEŠ TADY
VEŠKERÉ PODROBNOSTI K VYSTOUPENÍ JSOU TADY
pod obrázkem najdete oficiální plakát Folklorního dne
|
