VAŘENÍ TRNEK 2013
Moravské Slovácko | Uherskobrodsko
sobota 31. srpna 2013 ...
DOLNÍ NĚMČÍ, Muzeum Na Mlýně ... výprava do kraja
Poslední srpnová sobota? Odjakživa, co si pamatuju, na mě vždycky v tento den padl stesk po létě a po prázdninách. Ani fakt, že je to čas nivnických hodů, ty chmury nedokázal úplně rozehnat. Naopak. Ty naše hody jsem si snad kvůli tomu pocitu zmaru a frustrace nikdy nedokázal pořádně užít a vychutnat. Pondělní odjezd kolotočů vždycky znovu a zase udělal definitivní tečku za létem. Za vůněmi rozkvetlých luk, pokosené trávy, ozónu po teplé letní bouřce… Za horkými západy slunce za Černú horú. Za letní noční oblohou plnou padajících hvězd.
Takové vzpomínky na dětství mě včera přepadly, když jsme se chystali na dvě odpolední vystoupení s dětmi z Malučké a Malé nivničky. Není divu, že se mi do Dolněmčí ani moc nechtělo. Navíc jsem si byl vědomý toho, že dětičky z Malučké nivničky jsem viděl naposledy před dvěma měsíci a netuším, jestli nezapomněly písničky a kolik z nich vlastně přijede.
V Muzeu Na Mlýně se na mě ale usmívá třináct dětí. A když vidím tu sestavu- Dorotka, Eliška, Anetka, jedna i druhá Terezka, Romanka, Norča, Márinka, Jiřík, Filípek, Mikulášek a dva Janíčci, jsem už naprosto klidný. Vytrácíme se ze dvorka muzea, kde vyhrává Dolněmčanská pětka, pod lípy k potoku. Sem už zvuk dechovky tak nedoléhá. Mrkáme na sebe a dáváme se do skládání zbrusu nového vystoupení. Po třičtvrtěhodince, která utekla jako voda, jsme veselí a připravení. Jdeme přímo na jeviště.
Hlediště je hustě zaplněné. Dívám se na děti, ty to ale jen málo zaskakuje. Mě však jedno překvapení čeká. Právě vcházíme na pódium, když mě čtyřletý Filip tahá za košili: „Vlastiku, já chcu také sám zpívat. Já chcu sólo!“ Na hlavě má naražený khaki klobouček, v něm zapichlý kosárek a pod kloboučkem se na mě upřeně dívají velká tmavá kukadla. Vypadá jak zbojník. Nemůžu se moc rozmýšlet a tak se k němu nakláním a říkám: „Jasně. Ale, co budeš zpívat?“ „Hore ňú, dole ňú!“ „Tak pojď,“ a jdeme spolu rovnou k mikrofonu. V hlavě se míhají bleskem myšlenky, které mi říkají, že musím nechat první zazpívat Filipa, aby nebyly ostatní děti ještě víc zmatené, než stejně budou. Až zbojníček dozpívá, potom už pojedeme tak, jak to máme domluvené.
Klekám si k tomu malému chlapci a těším se, co mě čeká. Ty okamžiky, kdy netuším, co přijde, miluju. O to, že by nezazpíval dobře se naprosto nestrachuju a mačkám D-dur. Filip zpívá parádně a velmi jistě. Je neuvěřitelné, jaký pokrok během prázdnin udělal. Užívám si to plnými doušky. Kdo neučí děti, asi nedokáže pochopit tu hloubku radosti a hrdosti, které teď na pódiu při Filipovi prožívám. Lidem jsem řekl, o co tu půjde a byli také napjatí, jak to dopadne. Propuká bouřlivý potlesk.
A přichází Janík (6 let) a Jiřík (4). Bráchové, se kterými jsme si párkrát o prázkách doma zazpívali. Vyšívají vysoko písničku Vysoko zpívá slavíček a eště vyšéj Janíček… Jirka zpívá jako o život. To je zanícenost. Živelnost. Navíc na to mají a uvědomují si to. A jak jim to v lajbloch s růžú a v klobúčkoch s kosárkama sluší! Je radost s nimi pobýt u mikrofonu.
A je tu další velké překvapení. Dorotka (6). Z Dolněmčí má půl rodiny a už před vystoupením mi řekla, že chce zazpívat sama Šly děvčátka na jahody… Ve zkoušce pod lípami jí to šlo tak, že jsem zíral. Dosud mi toho sama moc nechtěla nikdy zazpívat. Až dnes. A je radost jí poslouchat.
Následuje sólové zpívání Mariky(7), Romanky(6), Terezky M. (6). a Norinky(6). Rozebraly si sloky z písničky Sedělo dívča v trávě zelenéj… Jenže střídání u mikrofonu jim napoprvé nevychází, tak písničku opakujeme a ta dopadá na jedničku. Jsou to už velice šikovné zpěvačky! Norinka navíc hraje na saxofónek, na který se sama naučila už pěknou řádku písniček.
Nakonec tančíme Litery a Trnku, naši malí kluci předvádí své nivnické zbojnické dovednosti a na dvorku muzea začíná být pěkně veselo. Ovace publika trvají dlouho a i po vystoupení za mnou přichází mnoho lidí a děti velmi chválí. Dělá mi to samozřejmě dobře, ale ještě více mě hřeje jistota, kterou jsem právě na pódiu nabyl. Že totiž, pokud tyto děti spolu v Malučké nivničce vydrží, budou nejméně tak dobré jako Malá nivnička, která po nich vyskočila na dolněmčanská prkna, která znamenají svět a vysekla bez zkoušky jako nic supr vystoupení.
Když jsem nad Malučkú nivničkú ještě v sobotu večer přemýšlel, zjistil jsem, jak moc mě mrzí, že jsme neměli pod lipama ještě k dobru aspoň čtvrthodinku. Mohli se sólově ukázat i Eliška, Terezka P., Anetka, Mikuláš i Jan S. Zařekl jsem se, že hned při příštím vystoupení to napravím :) Tak jsem to viděl já. Zajímalo by mě, jak to prožívali rodiče. Nechcete mi napsat?
zapsal v neděli 1. září 2013
Vlastimil Ondra
Fotky, které vyfotili Andrea Miškarová a Michal Bahula jsou TADY.
... děkujeme
Malá nivnička z Nivnice
Pište postřehy,
protože za pár rokú si tyto vzpomínky už nevybavíme ani nikde nekúpíme, ne?
Díky, že si uděláš čas a napíšeš :)
Nora Ondrová...mi diktuje 1. 9. 2013 ... 12:43
Zpívání jsme s Malučkú nivničkú nacvičili pod stromem a nacvičili jsme to dobře:) Sedělo dívča... jsme s holkama popletly. Musely jsme to zazpívat znova, a potom jsme to už nepopletly. Lizačku trnkovú jsem měla. Byla sladká a dobrá. Po vystoupení jsem měla párek a helíčko.
plakát akce:
|
