SOCHOVY NÁRODOPISNÉ SLAVNOSTI 2013
Moravskoslezské Beskydy | Lašsko
sobota 24. srpna 2013 ...
LHOTKA POD ONDŘEJNÍKEM ... výprava do kraja
Je nedělní ráno. Po včerejší celodenní výpravě do Beskyd na Sochovy národopisné slavnosti ve Lhotce pod Ondřejníkem jsem ještě mírně rozlámaný, ale říkám si, že když
nesednu a nebudu psát hned, už to nenapíšu.
Lašsko je krásný kraj plný dobrých přímých lidí. Poznal jsem to už s Kuřátkem, když jsme vystupovali v roce 2004 v Kozlovicích. Tam nás pozval Zdeněk Tofel na SOUZNĚNÍ 2004 - Mezinárodní festival adventních a vánočních zvyků, koled a řemesel. Pak jsme byli na pozvání
Ondřejnice v roce 2005 s Nivničkú, Malučkú nivničkú a Kuřátkem ve Staré Vsi nad Ondřejnicí na Podzimní slavnosti - II. festival Poodří Františka Lýska. V roce 2006 mě pozvala paní Květuše Lepilová na seminář Dětské talenty a aktivita folklorních souborů do Ostravy. No a v roce 2008 jsme díky
lidem ze souborů Ondřejnica a Malá Ondřejnica bydleli s dětmi z Kuřátka a z Nivničky dokonce tři dni v rodinách ve Staré Vsi nad Ondřejnicí a prožili nezapomenutelný
V. festival Poodří Františka Lýska. A ty bezva lidi jsem tam včera skoro všechny znovu střetl.
S paní Eliškou Krejčíčkovou jsme zazvzpomínali na Poodří Františka Lýska. Zdeněk Tofel mě pozval na štamprlu vařonky. Adéla Adamusová nakonec přesvědčila Zdenku, že u
nás doma před pár lety byli s manželem na návštěvě a nakonec jí ještě dala kinedril pro Medíčka a Norinku. Ti totiž prožili těžkou ranní cestu do Slezska... S paní
Zuzanou Švébišovou, která vede Grunik, nás pojí přátelství už od celostátní přehlídky DFS v Jihlavě v roce 2003. A měli jsme si toho zase mnoho co říct i včera. Škoda,
že nebylo moře víc času. A za pozvání na Sochovky 2013 vděčíme paní učitelce Yvoně Voráčové. Zatímco já jsem zesílil až přespříliš, ona se nezměnila od té doby, co
jsme byli ve Staré Vsi s našimi dětmi z nivnických a bánovských souborů, vůbec. Takže stále sličná, věčně usměvavá a příjemná - prostě kolegyně v pohodě. Jako
režisérka dětského pořadu Z čeho urostě velký chlop? poskládala krásnou paletu lašského folkloru, ze které jsme my Dolňáci byli úplně celí pryč a byli moc rádi,
že jsme něčeho takového mohli být součástí! S děckama i s rodiči jsme konstatovali, že všechny lašské dětské soubory se nám moc líbily! A to je co říct, protože málokdy naše děcka vydrží celou dobu pozorně sedět v hledišti a sledovat pořad.
Neuvěřitelné nám připadalo zázemí Sochových národopisných slavností. Překrásný čistý přírodní amfiteátr na zahradě mateřské školy, který se během odpoledne plnil davy
diváků, a když jsme navečer v šest odjížděli domů, bylo tam už jistě k tisícovce lidí. To je, myslím, na čtyř set hlavou obec parádní počin. A na každém kroku usměvaví a srdeční
organizátoři, kuchařky, účinkující Slezané i návštěvníci. Když k tomu přidám úchvatnou přírodu a malebné kopce, které Lhotku obklopují, v čele se špičatým majestátným
Ondřejníkem, měli jsme o nezapomenutelný zážitek postaráno.
Obdiv patří i naší Malé nivničce. V souboru je nás třiatřicet a ve Lhotce se sešlo jen šestnáct mládežníků. To víte - prázdniny :) Ráno jsme si zalezli až na samý
konec amfiteátru a tam u stylových dřevěných kadibudek předělali pásmo Blonďáci a bouráci k nepoznání. Pochvalu i poklonu vysekávám Míšovi, který se na fleku
naučil během čtvrt hodinky Patrikův sólový výstup a předělal si ho podle svého tak, že jeho parťáci Martin, Šimon, Ondřej a David plakali smíchy jak při zkoušení, tak
i při vystoupení. Vojtu, Mikiho i Džina zase obdivovaly holky z ostatních souborů. Za Vojtou dokonce za pódiem dvě přišly, aby jim ukázal ještě jednou ty svoje triky.
Nevím, co na to říkala naše děvčata Gábi, Bělka, Áďa, Monča, Evča, Majda, Kačka a Lucinka. Něco asi jo, ale co, to se asi nikdy nedovíme, co? Maminy - Blanka, Šárka,
Zdenka, Kristýna, Hanka, Magda a Adéla; tatínek Milan i babičky Ondrová a Bahulová říkali, že jsme se snad Slezanům líbili. Prý se smáli během celého našeho výstupu.
A já osobně mám ještě jeden nezapomenutelný zážitek. Nějak se stalo, že jsme šli od památníku Vincence Sochy na samém konci krojovaného průvodu. Scházeli jsme z kopce k autobusové točně, kde se měl každý soubor zastavit a něco předvést. Těsně před námi se tanečními pásmy blýskly dospělé soubory Vsacan a Ševčík. I Ševčík dotančil a zmizel za ostrou zatáčkou. Na točně jsme zůstali jen Malá nivnička, diváci a všeobjímající nádherné ticho. Ještě před chvílí jsme byli domluveni zvučně sborem zazpívat a projít. Teď v tom tichu jsem se otočil ke Gábi: „Pojď za mnou.“ Vyšli jsme sami doprostřed točny a ona jen špitla: „Há dur.“ A najednou se do ticha bez ruchu ze stánků, kolotočú, hlasité muziky a aut, do ticha, jaké jsem nikdy na žádném festivale neslyšel a nikdy už ani asi neuslyším, začal nést Gabčin hlas. Lidé napjatě poslouchali tóny, které se jim jen lehce vznášely kolem uší a tančily do dáli až k vrcholu Ondřejníku. Bylo to něco tak povznášejícího, že jsem nechtěl, aby to skončilo posledními tóny Gabčiny písničky Dycky sem sa dívávala, kde sa slunéčko točí... A tak jsem vyzval Kačenku, aby zazpívala o holubičce z bánovského kostelíčka a ještě Mikiho a Martina, aby zapívali o dívce pávy pasoucí. Lidé stáli zkoprnělí. Cestou domů Metúdek spokojeně spal na mém klíně po kinedrilu Adélky Adamusové a Zdence zase v náručí klimbala Norinka. A když vpadla u Luhačovic v tunelu ze stromů do našeho autobusu definitivně tma, naklonila se ke mně přes uličku Zdenka a zašeptala: „Pamatuješ to vaše dnešní zpívání v průvodě? Vedle mě tam stál nějaký pán, a když děcka dozpívaly, jen hlesl: Taková krása. Úplně mě mrazí, až je mi zima...“ Musím říct, že mně bylo podobně... Díky, mládežníci:)
Ještě jednou děkujeme milým přátelům ze severu Moravy za pozvání a těšíme se na shledanou. Bylo nám u vás moc dobře!
zapsal v neděli 25. srpna 2013
Vlastimil Ondra
168 fotek Gabči a Zdenky je TADY
... děkujeme
Tady budú přibývat reakce tak, jak je budete psát a posílat,
protože za pár rokú si tyto vzpomínky už nevybavíme ani nikde nekúpíme, ne?:)
Díky, že si uděláš čas a napíšeš
Malá nivnička jede na festival a spousta rodičů vyrazí také - super :)
pod fotkou Facebook Sochových národopisných slavností
O festivalu:
Na počest sběratele lidových písní a tanců v okolí Ondřejníku, vlasteneckého kantora Vincence Sochy, se pořádá ve Lhotce pod Ondřejníkem folklorní festival, nazvaný jeho jménem. Neúnavný objevitel prastarých zvyků a obyčejů lašského kraje založil v roce 1936 národopisnou skupinu, později přejmenovanou na soubor Pilky, který působí ve Lhotce dodnes.
Slavnosti bývají tradičně zahájeny v sobotu odpoledne shromážděním u pamětní desky V. Sochy na Obecním domě ve Lhotce. Následuje krojovaný průvod účinkujících do kulturního areálu obce, kde je připraven pestrý program folklorních souborů a muzik především z lašského regionu, ale také z folklorních oblastí vzdálenějších.
Po skončení programu pokračuje ještě lidová zábava za přispění cimbálových muzik zúčastněných souborů. Pro návštěvníky jsou přichystány také spousty kulinářských lahůdek: domácí koláče a cukroví, zelňačka, myslivecký guláš, bramborové placky a další speciality. A to vše v krásném přírodním prostředí s výhledem na okolní kopce.
Malá obec Lhotka zhruba o pěti stech obyvatelích se během slavností pokaždé rozroste o více než tisícovku diváků a čtyři sta účinkujících.
|
