.: LUCE :.
výprava k tajemnosti domova
pátek 21. prosince 2012, Nivnice ... zkušebna na Horní škole
„Vlasti,“ oslovuje mě ve dveřích nivnické školy pětiletý synovec Jan. „Co kdybys dnes řekl tři horory? Jakože za každú svíčku jeden.“
„To je, Johnny, dobrý nápad,“ navazuji už ve zkušebně Niničky na náš hovor, jsa obklopen mnoha ´trpaslíčky´ z Malučké nivničky, kteří se právě rozezpívali, zazpívali si Stojí vrba košatá..., Gloria šabalaba... a teď už hltají každé mé slovo. Venku je tma, tady ve třídě máme zhasnuto a na stole svítí tři adventní svíčky. „Ale ty horory nebudú všecky stejně dlúhé“, pokračuji. „Tady ta svíčka už hoří třetí týdeň, je už malinká, a proto i moje první vyprávění bude nejkratší. Poslúchajte.
Strýc Ježkú z Boršic ně vykládali, co jim o Lucách povidala jejich mamička. Když zlobíl, tak mu říkala: ,Luca chodí potokem a když nekdo ide, sková sa v chráští nebo pod mostkem, aby ju nikdo neviďél. V tom potoku si namáčá tú plachtu, co je do ní oblečená a pod tým mostkem ju potom žváchá v hubě a čeká. Čeká, až z nejakého domku učuje, že je tam nedobré děcko. To potom vyleze z potoka, ide do toho domu, otevre dvera, to zlobivé děcko zabalí do téj ožváchanéj mokréj plachty a v ní si ho odnese pryč.´ Tož v adventě bych radši moc nezlobíl, děcka!“
Malučké nivničce idú oči navrch hlavy a opatrně pomrkávajú očima k oknu, za nímž tuší Lucu, která se právě brodí nivnickú říkú.
„Ale Luca néní zlá,“ pokračuji. „Hodné děti sa jí nebójíjá. Ona vchází do domu s peříčkem v ruce a ometá stěny, aby utékli...“
„Pavúci, aby utékli pavúci!“ už to nemohou vydržet děti a skočí mi do vyprávění.
„No třeba, aby utékli aj pavúci,“ pokračuji. „Ale spíš sem myslél, že vymetú nedobré a zlé síly z domu. Je dobře, když Luce ometú aj vás. Ale pozor!
|
|
Když vejde Luca do místnosti, nesmíte promlúvit, ani sa pohnút, protože by v tu ránu zmizela a nepomohla vám. Kdybyste sa báli, možete sa chytit třeba súseda.“
Zase zpíváme, tentokrát Na Vánoce dlúhé noce..., Laudate Dominum... a pak přidávám za druhou adventní svíčku druhé vyprávění. Je to vlastně pohádka O nedobréj kozi.
Když se příběh uzavře, začnou se otevírat dveře od třídy a vchází velmi pomalým krokem tři Luce. Každá zabalená v bílé plachetce, v jedné ruce svíčku,ve druhé pírko. Malučcí ani nedutají. Dokonce ani tidvouletí a tříletí, co jsou ještě na rukách rodičů, kteří tu sedí od začátku s námi.
Jsou to magické okamžiky. Pár dětí si vzpomnělo a chytly se navzájem ruky souseda. Ale nebojí se. Naopak. Spíše se zdá, že jim dělá dobře, když je hladí pírko po obličeji. Užívají si to. Dlouhé chvíle kolem nás a mezi námi prochází v naprostém tichu ty bílé přízraky. A když odejdou, ve třídě je ještě pár chvil ticho. Byl jsem rád, že před příchodem Luc se do třídy tiše nahrnula i spousta velkých dětí z Malé nivničky. Nechtěly si ten okamžik nechat ujít. Možná si i vzpomněly na chvíle, kdy tu tak před pár lety seděly samy...
„A třetí, největší horor, za třetí svíčku bude jaký?“ žadon děti. „No, měl jsem pro vás nachystaný příběh o Antošovi a Bartošovi, ale ten největší příběh přece už byl. Prožili jste si ho sami v sobě při návštěvě Luc, takže Antoša si necháme na jindy.“
A pak už byl brzo konec poslední zkoušky Malučké nivničky v roce 2012. Šimon nam zahrál pár koled na flétnu, rozbalili jsme si pod stromečkem dárky a šli domů. Moc jsme se neloučili. Za dva dny, na Štědrý den, se přece potkáme u kaple nad Nivnicí, kde s ostatními Nivničany budeme vítat Ježíška a navíc uděláme všem radost našimi koledami.
Vlastimil Ondra 21. 12. 2012
|
● dorka + gábi + vlastimil ●
● fotky sú TADY ●
● poděkování Lucám: Andrei Miškarové, Heleně Matrasové a Martině Martišové ●
● poděkování Ivetě Jankůjové za balíčky pod stromeček ●
|
