.: PROMĚNY :. pořad k 20. výročí Nivničky
sobota 10. listopadu 2012, Nivnice ... sál Beseda
Nebyl čas spolu v poslední době moc mluvit, vysvětlovat si kdeco a tak. Proto využívám této chvíle a aspoň dodatečně napíšu, proč sobotní pořad byl takový, jaký byl a proč vznikal tak jak vznikal.
Chtěl jsem napsat, vyvěsit fotky a přidat nějaké to video hned v neděli. Byl jsem ale celé odpoledne jako lektor pořadu FOLKLORNÍ ZPÍVÁNKY v Uh. Brodě a poté jsme s manžely Chramostovými a Radkem Bartoníčkem ještě v šest večer vraceli ozvučení a světla do brodského kulturáku. V noci jsem se zmohl už pouze na třídění a úpravu těch jedenácti set fotek, které Jura na pořadu pořídil.
V pondělí mě pak plně pohltila bolest nad ztrátou Klárky a Beaty Dulínkových i Karolíny Rolincové, dívek, které jsem buď učil, nebo vedl v souboru nebo oboje. Ta hrůza ve mně ani teď neutichá, ale přesto chci o našem výročním pořadu PROMĚNY napsat. Jednak kvůli sobě a pro sebe, především však kvůli vám a pro vás.
Za těch uplynulých dvacet let jsme neslavili žádné výročí a nechtěl jsem nic slavit ani tentokrát. Ale asi na mě dolehla tíha těch čtyřech křížků či co natolik, že jsem si to rozmyslel a přikývl. Pořad jsem ale od začátku chtěl udělat komponovaný, zajímavý a hlavně o něčem jímavém. Dále jsem si přál, aby byl prostý a přitom plný poetiky umocněné světelnými efekty a pořádně vystavěnou scénografií. To vše se mi i v našich nesmírně amatérských podmínkách splnilo díky Pavlovi a Zuzce, kteří půjčili techniku z divadla Brod. Za to moc děkuji divadlu Brod a hlavně Chramostům.
V září jsme přesunuli starší děti z Malučké nivničky do Malé nivničky a do Malučké nivničky přišla řada nových malých dětí. Byl to citelný zásah. A jakmile si to aspoň trochu sedlo, začali jsme začátkem října nacvičovat. Někteří se na mě ve zkouškách pak těsně před termínem zlobili, že jsme nezačali dříve. Měli pravdu, mohli jsme se na to plně soustředit už před prázdninami, ale mohli bychom pak s dětmi absolvovat Prahu, Nymburk, Slunovrat, Včeličky, Modřínovú lúku a tu spoustu letních festivalů, kde jsme vystupovali úplně s jinými čísly?
Prostě je to vždy dilema a já jsem si na jaře řekl, že jeden dvouhodinový pořad kdysi v listopadu nesmí „mé“ děti obrat o mnohá dobrodružství a zážitky. Čas se totiž nedá vrátit a obé stihnout nešlo. Dnes vím, že jsem udělal dobré rozhodnutí. Děti i rodiče na pódiu v Besedě podle mého soudu v sobotu 10. listopadu 2012 naprosto zazářili. A udělali mi velkou radost.
Ženský sboreček, Mladí Burčáci, Boršičané i muži z Nivničky mě během vystoupení také velmi potěšili. Ale více ještě před pořadem. Nikdo se mě moc na nic neptal a nechali se vést s důvěrou ve mně. To, že mi věří, jsem cítil asi jako největší poctu. Děkuju.
No a ta překvapení, která jste přichystali po programu, mě dokonale zaskočila. Ještě teď mám husí kůži, když si vzpomenu, jak šel film od Malé nivničky (je k zhlédnutí pod textem) a děti zpívaly písničku, kterou pro nás s Gabčú složily. Nebo jak se kolem mě nahrnuli ti trpaslíčci z Malučké nivničky a přinesli knížku a obrovský dort sedícího harmonikáře. Byl vynikající. Zdenka ho doma rozkrájela, uložila do mražáku a těšte se všichni na páteční zkoušku. Pomůžete mi ho sníst. No a patchwork vyšitý rukama všech žen Ženského sborečku Nivnička mě také dostal tím, jak je to velmi intimní dar. Až tak, že jsem ho na sebe dosud ani nenatáhl a leží složený u postele. Už vím, kterou výšivku jste která vyšila a představuju si, že když se přikryju, ucítím na sobě doteky všech těch rukou, z nichž některé mě budou chtít lechtat, některé bít a některé hladit. Ale až vypiju to víno od Boršičanú, tak sa do něho zachumlu a bude mně to jedno…
Poděkovat chci všem, kteří pomohli nachystat a uklidit sál. Ženám za vynikající buchty, z nichž některé i nabúchaly řízky pro muzikanty. Maminám z Malé nivničky, které kralovaly v bufetu. Panu Petrášovi za obložené mísy. A určitě jsem na někoho zapomněl, čímž se mu omlouvám.
Velmi mě potěšila hodnocení v pokecu. Za každou reakci jsem rád. Je to nezbytná zpětná vazba. A pokud je navíc i pozitivní, je to pohlazení. Gábi, také bys mohla neco delšího napsat!
Děkuji takto veřejně těm, kteří včera večer 8. 11. 2012 přišli do Besedy
a přiložili ruku k dílu. Udělala se spousta práce a bylo i veselo...
Jmenovitě: Gabriela Krchňáčková, Andrea Miškarová, Ivana Hladká, Tereza Smetanová,
Dorota Petrášová, Alena Hrabalová, Hana Kurucová, Pavel Chramosta, Miroslav Hladký, Jiří Miškar,
Vít Orlovský, Petr Vávra, Jakub Petráš, Petr Matucha, Jaroslav Mikulec, Filip Hrabal a Patrik Hrabal.
Snad jsem na nikoho nezapomněl :O)
