JAKÉ BYLY
ŠUMICE
výprava do kraja
úterý 1. května 2012, Šumice
Dnes je zas hic. Už od rána. Konečně jsem se dostal k tomu, abych něco udělal kolem domu. Ale už v jednu musím všechno zabalit a jít na vystoupení do Šumic. Popravdě, moc se mi nechce a jak vidím na Zdence, která narychlo vaří, uspává Meta u babičky a pak rychle strojí do kroje Bělku a Norču, má toho taky dost.
Autobus z Boršic přijíždí prázdný. Je to rozčarování, do kterého navíc Míša Bahula volá, že stojí s harmoškou ve Slavkově a autobus mu nepřibrzdil. V Nivnici se u Besedy a u horní školy dovídám, že ten dnes nejede proto a ten zas pro ono. O některých ani nevíme.
Bylo by lehké napsat, že mě to štve a mrzí. Sice částečně ano, ale úsměvy na tváři mi loudí to hemžení a nadšení spousty "trpaslíčků" z Malučké nivničky. Malá nivnička se rozvážně usazuje, pochopitelně vzadu, a dělá se sama pro sebe. Jsou to už velcí kamarádi a to je také fajn zjištění. Následují zastávky v Suché Lozi a v Bánově. Pak už šupy, dupy Šumice...
(snad toto dopíšu v noci - snad to někdy dopíšu - děti mě právě nalákaly na cyklostezku a v osm máme Boršičany...)
postupně dopisováno ve čtvrtek 3. 5. 2012:
V Šumicích na kostele bijí dvě hodiny a dovídáme se, že pořad začíná ve tři - počítali jsme s půl třetí. Před velkým horkem nás chrání stromy u kostela, kde s dětmi i s rodiči Malučké nivničky domlouváme průběh našeho společného vystupování. Ta hodinka nakonec uteče jako nic a řekl bych, že nám i prospěla. Hlavně muzika se pořádně naladila a dokonce s boršickýma Slaníkama dorazil Míša Bahula s harmonikú.
Začíná Muzikaša a spojené sbory Malučké nivničky a Malé nivničky. Nechci, aby šla muzika později, mohly by se jim pohnout na tom přímém slunku husle a cello. Vystupujeme na silnici před kulturním domem, který slaví 50. výročí. Překvapuje mě, kolik lidí tu je. Jsou to přímo davy, avšak nadaleko naširoko poschovávané ve stínu stromů dost daleko od nás. A na silnici se krčí jeden mikrofónek a za ním dvě malé bedničky. Hlavou mi letí, že nás ti lidé neuslyší a pomyslím si, že je to škoda. Muzikaša rozehrává Na nivnických lúkách... a zní výborně. I zvuk se celkem nese do okolí. Děti z obou Nivniček začínají zpívat. Od prvního tónu prožívám velkou radost. Středem Šumic se krásně nese písnička. Následuje moje srdeční nivnická sedlcká Hrajte ně husličky... a už si to jen užívám. Kdyby to tak viděl můj děda, který tu písničku měl tak rád. Jeho pravnučka ji primuje, pravnuk tercuje a druhá pravnučka s široce rozzářenýma černýma očima, jako i pravnouček Jan, ji s velkou vervou zpívají.
Během těchto dvou písniček davy začínají vynášet lavičky zpopod stromů, obklopují nás a Muzikaša i děti dohrávají a dozpívávají do velkého potlesku.
Pokračujeme s Malučkou nivničkou a předvádíme Pohádku. Jsme mnohokrát přerušeni bouřlivým aplausem, nejvíce, když se na place objevují rodiče a vytvoří les, pak perníkovou chalouku, pak pec a tak. Malučcí se naprosto nebojí a vystoupení si užívají. Užívám si ho i já a jsem rád, že jsem tu s nimi. Navíc překvapuje tříletý Filip Chramosta, který nejprve před mikrofonem cifruje s ručkou zdviženou nad hlavou, pak si k mikrofonu přitahuje židli, drápe se na ni, aby si mohl zazpívat. Poprvé však na židli zjišťuje, že je moc blízko mikrofonu, tak slézá a židlu posunuje dál. Podruhé už je to dobré, ale tatínek ho odnáší za bouřlivého alotrijá publika a s Filipem začíná tančit trnku. Pohádka končí, ale pohádka našeho vystoupení ještě ne.
Muzikaša už odložila nástroje a teď tu Malá nivnička čeká, aby se mohla také blýsknout. A to se jí daří. Zpíváme bystřické dívčí, pak boršické vojenské a nakonec společně sedláckú o pávoch. Sólově se předvádí Adéla, Martin, Jindřich, Marek a Ondřej. Všímám si, že lidé při každém sóle pochvalně kývají hlavami a živě diskutují o kvalitách zpěváka. Zpívající Malá nivnička získává obdiv a respekt. Lidé nadšeně dlouho tleskají a my se několikrát klaníme.
Když nadruhý den s otcem doděláváme to, co jsme nestihli udělat na prvního mája, taťka ke mně prohodí: „Dnes jsem v Brodě potkal kamaráda ze Šumic. Mám ti vyřídit, že to bylo fantastické. Co ste tam, prosím ťa, dělali?" „Ále nic," prohodím, protože vím, že by to bylo na dlouhé povídání:)
● vlastik ●
Nemám žádnú fotku ani video, tak jsem o tom napsal.
Nechtěl jsem, aby takový zážitek zapadl a zmizel v zapomnění času...
Děkuju Šumičanom, že nás pozvali a že sa k mým + „mým" dětem tak hezky chovali!
_________ Původní zpráva: ______________________
> Od: "Adéla Šmídová"
> Komu: Vlastimil Ondra
> Datum: 02.05.2012 18:49
> Předmět: Poděkování
>
Ahoj Vlastiku,
dostávám se k mailu teprve dnes. Chtěla jsem ti ještě jednou poděkovat za včerejší vystoupení. Bylo to super! Byli jsme tam až do konce akce, lidi za mnou chodili a vyptávali se, chválili ... Nejčastější slova: větší děcka hotoví zpěváci - profíci a navíc s živou muzikou, malučcí - zapojení s rodičema úplně perfektní. Kromě Dřinek nefunguje v Šumicích žádný soubor, muzika. Taťku to mrzí, ten by vedoucím ruky pozlatíl ... Dřinky prý letos skončí úplně. Ale prostě není zájem! Tož su ráda, že lidi mohli vidět, jaké vystoupení se dá secvičit a předvést.
Upřímný dík a hodně zdaru v další práci s dětma nejen v Nivničce!
Adéla
P.S. Kačce už chystáme bohatý šumický kroj na 13.5. do Ostravy |