MODŘÍNOVÁ LÚKA - den 2. výprava k tajemnosti domova sobota 3. července 2010 ... Boršice u Blatnice, u Hrabalú Tož toto býl klasický první táborový deň. Odstartovál tým, že děcka začaly vylézat z stanú a vstávat už o půl patéj ráno a byly k neuklidnění. Při rozcvičce odmítli cvičit Vojta s Ondrú, tož jich Jura hodíl obúch aj v oblečení do bazénku. Chlámali s tomu a ozvaly sa aj hlasy, že další deň nebudú cvičit schválně další, aby sa mohli po ránu také okúpat, ale že budú chytřejší a na rozcvičku vyrazí hneď enom v plavkách, aby sa nemoseli sušit. Když sa ovšem dozvěděli, že ten, kdo býl ráno v bazénu, už do bazénu celý den nepáchne, po čemž sa psychicky Vojta s Ondrú zhroutili, začali houfně tuto myšlenku opouštět. Dopoledňa jsme strávili na boršickém minigolfovém hřišti. Pařák, ani stínek jako útočiště, ale hráli jsme. Najdeléj jsme to vydrželi já s Jurú a byl to mač. Děcka sa srotily kolem nás a jamku od jamky nás povzbuzovaly. Úžasné, zvlášť, když sem vyhrál, kolik to néni podstatné, 8:2 na jamky... Obídek býl luxusní - lokšová polévka a pečené kuře s rýžú. Poděkovali jsme kuchařom pokřikem : "Krivák, teta Hrabalka, haminka a mňaminka." Po obědě následovál odpočinek na karimatkách ve stínu, který jsme si vyplňovali kúpáním v bazéně, badmintonovými zápasy a hlavně vykládáním pohádek. Ani nevím, kolik jsem jich u toho svazování triček na batikování řekl, ale děcka poslúchaly a byly ticho jak pěny. Marek Kuruc měl narozeniny. Jeho rodiče, Michal a Hanka, přichystali na hrabalově podnávratí obrovskú hostinu: chlebíčky, slané dobrútky a mraky melúnú, jablek, banánů a broskví. To bylo pošušňáníčko. Jinak nás tu průběžně pořád přibývá. Dětí už je tu kolem třiceti a rodiče se blíží dvacítce... O šesti večér jsme vyrazili na túru do Hradišťka, onoho legendami opředeného hlubokého, temného lesa pod Javořinú za Boršicama. Tam jsme měli v roce 1997 první Modřínovú lúku. My s Jurú jsme šli za vzpomínkama, děcka za černokněžníkem a zážitkama. A těch nakonec bylo neúrekom, třebas: * Gabča po kolena zapadlá v bahně a její následné umývání v tůňce boršického potoka, * cestou necestou korytem boršického potoka, při kterém za Míšú Bahulú padaly kameně vejiké jak kola od auta, když sa nekompromisně prodírál vpřed, * les kopřiv, kterým jsme sa prodírali a potom nás děcka chtěly lynčovat... Ale nad tým všeckým jasně a bezkonkurenčně stojí fascinující, hrozně krásná příroda podjavořinského Slovácka. Ty výhledy v podvečerním sluncem zalité krajině nám braly dech. Děcka sa z toho aj samy od sebe rozezpívaly. Ani nám tehdy nepřišlo, že jsme urazili víc jak deset kilometrů. To nám došlo všeckým až po večeři, kdy se dostavila znatelná únava. Ještě jsme před desátú noční stihli s děvčicama baterii nočního vyprávění příhod, legend a pohádek - večerníček, kluci sa dodívali na fotbalový zápas MS ve fotbale Španělsko - Paraguaj 1:0 a šlo se spát. Je ráno, když píšu tyto řádky. Když jsem o sedmi začínal, byl všude naprostý klid. Nyní je o třičtvrtě hodiny více a děti začínají pomalu ožívat... Je čas na rozcvičku, je tu další překrásný modřkový den. zapsal 4.7.2010 ... mezi sedmú a osmú ráno ... Vlastim!l | pozn: psáno za dlouhého vyzvánění boršických zvonů | ● tisíc fotek ze DRUHÉHO dňa na MODŘCE je TADY ● ... na Slovácku je překrásně ...

<< Předchozí

Další >>