VČELY, VČELKY, VČELIČKY
výprava k tajemnosti domova
sobota 19. června 2010 ... Nivnice, včelařská chata v Lipinách
Po slunovratově probděléj noci jsme sa ráno s Jurú na Stojanovém hřišti, kde neunavitelné děcka z Nivničky a Turisťáku létaly za ringo krúžkem, shodli, že lipinová výprava k tajemnosti domova VČELY, VČELKY, VČELIČKY pro nás zřejmě nebude žádný med.
Už u Josefka těsně za Nivnicú, kde jsme okamžitě, jakmile to šlo, odbočili ze silnice a zamířili do Horního pola, jsme obá přehodili. Bylo tam tak úchvatně krásně, až jsme sa obá konečně obudili, a co víc, začali sa do Lipin fakt těšit. Našu dobrú náladu eště podtrhla SMSka od Blanky a Jožky Smetanových - ZAKLADNA HLASI:PRIPRAVENO!CIBULKA NA GULAS VONI:-) STAVA JE NACHYSTANA:-) GULA VYLEZA:-) TAK SA BRANTE! Tato SMS zpráva od nich přiletěla z Lipin. Smetané zorganizovali jak přednášku o včeličkách, tak zajistili včelařskú chatu a veškeré zázemí. Díky!
Cenné na tom je především to, jak jsou rodiče z Nivničky ochotní udělat pro své děti něco navíc. Vždyť třeba Jožka Smetana šel toto dopoledne za biřmovacího kmotra v Bánově. Přesto brzy ráno zajeli do Lipin, zavézli tam pana Gazdíka, nachystali posezení, udělali šťávu do várnice a teprve potom, co jsme s dětmi už křižovaly Horní pole směrem Lipiny, sa jeli nastrójit do kostela. Pan Zdeněk Gazdík, který sa ochotně nabídl, že nám uvaří guláš, je také pochopitelně včelař, ale především je to starý turista z první generace Stojanových kluků, kteří v roce 1956 zahájili slavnú éru nivnického turistického oddílu mládeže. Tento odstavec o rodičích a o nezbytnosti, aby se sami podíleli na předávání lidové kultury svým dětem jistě podtrhne závěrečné konstatování, jak je pěkné, že s nama po ránu vyrazily také maminky – Hanka a Míša a odpoledne do Lipin na přednášku za nama dorazili další dospěláci – moji rodiče, Ajka, Zdenka, Majka, Iva, Fíňa, Hanka a Michal.
Až po krásné cestě do Lipin, výtečném gulášku a zajímavé přednášce Jiřího Sladkého o včelách na včelařské chatě jsme sa dostali s Jurú k tomu, že jsme začali hrát s děckama LIPINOVÉ HRY, které jsme jim jako obvykle neuváženě slíbili. Ale nakonec to bylo parádně akční. Na modřučkém nebi krásně svítilo slunko a VÁLALI JSME SUDY. S vítězama jsem si to rozdal sám. Ovšem při gúlání, které jsem podotýkám vyhrál, sa ně vyhrnúlo tričko a eště včíl mňa štípe břuch aj záda… Potom jsme si dali NERVÍKY a nato TRÁVOVÚ BITVU GENTLEMANÚ, při které jsem svými rozhodcovskými výroky děti natolik rozlítil, že se na mě vrhly a trávu mi nacpaly všady. Tak ňa to svědilo, že sem skončíl holý, enom v trenkách a eště včíl mňa štípe břuch aj záda…
Potom převzál otěže Jiří a děcka vyrazily na okružní výšlap po Lipinách. Zaujaly jich především zde se pasoucí koníčci a také Stojanova oblíbená hra MEDVĚD, která spočívala v tom, že si Jura utrhl metrovú palicu, potom počítál do kolikatisi a děcka mosely mezi počítáním vylézt tak vysoko na strom, aby na nich nedosihl palicú. Schálně, zkuste hádat, co sa dělo, když na nekoho dosihl :O)
Mezitím sa u včelařské chaty rozjela medovinová rodičovská párty, při které sa povytahovaly staré dobré historky a přidaly sa aj poslední zážitky, jako ty se Standú Hložkem na nedávné Polabské voničce apod. Hrál sem na harmoniku, zpívalo sa, potom Smetané vytahli vuvuzelu, tož sme na ňu trúbili. A když už sme byli všeci natrúbení a krásně medoví, uznali jsme, že je nejvyšší čas jít dom. A tak jsme teda šli… stejně už býl večér.
zapsal 20.6.2010 ... Vlastim!l
| pozn: Lipiny sú lesík za Nivnicú směrem na Korytnú |