boj na kostce
první zkouška roku 2010 hledání prastaré noty
pátek 22. ledna 2010 ... Nivnice, zkušebna na měšťance
Do roku 2010 děti z Nivničky vstoupily saňováním, bobováním a stavjáním novodobých nivnických sněhuláků na Panském kopci za Nivnicú. Více o tom píšeme níže… To už bylo ale před čtrnácti dny. V pátek 22. ledna jsme se však poprvé sešli ve zkušebně. A všechny ohromila novinka. Uprostřed třídy stála velká bílá kostka a už nedočkavě čekala na děti. „Co to je?“ „Z toho určitě něco vyskočí.“ Co s tým budeme dělat?“ Takové a další hlášky – u maličkých šeptem, u větších dětí pěkně od plic, nesly se prostorem nabitým očekáváním.
Vyhoupl jsem se ladným gepardím skokem na kostku. Všichni strnuli. Krychle však v pohodě držela a moje rozesmátá tvář všem rozšířeným zorničkám sdělovala, že rok 2010 Nivnička přivítá na výši. Dnes si všichni totiž zazpívají na pódiu!
Představte si, co se asi dělo uvnitř myslí dětí, když byly vystaveny tak nečekané zkoušce. Jak najednou musely začít přemýšlet, co na bílém pódiu předvedou. Do toho se ozýval více či méně hlodavý hlásek z podvědomí: „Neztrapním se?“ A k tomu přičtěme ten fyzický pocit, když se vyhrabaly na horní stěnu krychle a hlava se vznesla do výše, ze které normálně na svět nehledí… Kolem spousta očí kamarádů, kteří splývají do jedné velké rozmazané šmouhy…
Zdaleka nešlo o zpívání. Šlo o nabytí úplně jiné dovednosti. Ovládnutí nejistoty, trémy a vypořádání se s nezvyklou situací. Proto také, až se budete dívat na video, nezaměřujte se v první řadě na zpěv. Špíše vnímejte, jak se děti na kostce chovají, jak dokáží bojovat samy se svými rozličnými pocity.
Naše zpěváčky mám naposlouchané a vím, že všichni by za normálních okolností v klidu zkoušky bez kostky a bez kamery zazpívali o třídu lépe. Ovšem ani na rodinných oslavách ani na žádném vystoupení takový klid mít nikdy nebudou, a tak se musí učit i s tímto bojovat. A o tom byla dnešní zkouška Nivničky především…
● Vlast!k ●
boj na kostce
boršické pokračování hledání prastaré noty
neděle 24. ledna 2010 ... Boršice u Blatnice, u Hrabalú
...nenapadlo by mě, že naše páteční zkouškové zpívání na bílé kostce bude mít tak záhy pokračování, navíc v dalších konsekvencích ...
Tomášek se ve zkoušce Malučké nivničky na kostku vylézt neodvážil ... když jsem o tom doma pak v pátek v noci přemýšlel, uvědomil jsem si, že k nám nechodí až zas tak dlouho a navíc není Nivničan, takže jako Boršičan si v každé zkoušce musí připadat mezi nivnickými dětmi velmi cizí ... a bílá kostka už byla nad tou mezí, kam je ochoten v Nivnici zajít ...
... mimochodem, těch přespolních dětí máme v Nivničce řadu ... už často jsem přemýšlel, jak to udělat, aby ve zkouškách nebyly pod takovým stresem z pocitu, že nejsou s kamarády ... bohužel, zatím mě nic nenapadlo, kromě samozřejmé přítomnosti rodičů po boku ...
Ale vraťme se k Tomáškovi. Dnes v neděli večer mě potěšil mail od Vítě, ve kterém stroze stálo: Zdarec, bylo mu líto, že nezpíval v Nivnici. Opatruj sa. Vítek ... a byly přiloženy dvě videonahrávky pořízené foťáku. Nechápal jsem do chvíle, než jsem si ta videa přehrál o co tu jde. No a pak to byl krásný pocit. Bylo mi náramně. V Boršicích se bavili o nivnické zkoušce, děti zpívaly na židli, rodiče a strýcé si zazpívali s dětmi a ještě se o to podělili s námi... V tom nadšení jsem zadoufal, že se tak stalo nejen v Boršicách ... a s tím hezkým pocitem, který si momentálně nedám vzít, vykročím zítra ráno do čtvrtého týdne roku 2010. Děkuju, Boršice :o)
boj na kostce
