 TRADICE EVROPY ... den 3.
KONCERTY a KONCERTY
výprava do kraja
čtvrtek 5. listopadu 2009 ... Svitavy, Litomyšl a Slatiňany
Dnes jsme vstávali po šesté, abychom po sedmé už byli posnídaní a mohli vyrazit na výchovný koncert do Svitav. Byl to lán cesty. Ještěže jsme vyjeli tak brzo. Těsně před Svitavami jsme uvázli v koloně, když se na bok převrátilo vojenské auto. Ve Svitavách nás zavezli k supermodernímu kulturnímu domu Fabrika. Je rok otevřený. Tady jsme měli udělat výchovný koncert pro školy s Hradišťánkem, Slováky a Rumuny.
Když výchovný, tak výchovný. Naučili jsme děti v hledišti slova, melodii a tanec Erteplí. Byl jsem překvapený, na jak nadšené děti jsme zde narazili. Přitom byly spíše starš í -druhostupňové, ale spolupracovaly náramně. Tančily a zpívaly s náramnou chutí! Po koncertě nás navštívila starostka Svitav a světe div se, pamatovala si přesně na to, jak jsme tady u nich, ještě ve starém kulturáku s Kuřátkem vystupovali před čtyřmi lety. Takový to prý tehdy v ní zanechalo dojem a dneska prý zas.
To neustále převlékání, balení a znovu rozbalování je úmorné. I tak se divím, jak pěkně to naše děti, hlavně ty mladší, zvládají. Zatím se nám ztratila pouze jedna čepice a i o té si myslím, že ji ještě někdo najde zahrabanou mezi svými věcmi. Zážitkem dopoledne byla určitě internetová kavárna v kulturním domě ve Svitavách. Děcka se do ní nahrnuly. Zjistily, že pokud si něco objednají, tak budou mít web k dispozici. Vyřešily to tak, že si nakúpily zákusky, většinou věnečky… Když sem jich tam našél, akorát si prohlédaly svoje fotky tady na našém webu a náramně sa při tom bavily.
Cestú na večerní vystúpení jsme se zastavili v Litomyšli. Prošli jsme zámek, přilehlé zahrady a na náměstí si dali rozchod. Krásné město. Z Litomyšle jsme pak více než hodinu jeli do Slatiňan. Cestú jsme viděli další búračku – cisterna mimo silnicu = hasiči, přečerpávání, zmatek, kolona… V autobuse se setmělo, někteří spali, většina ale okřála a kluci si popřesedali k děvčicám a opačně, naskupinkovalo sa nám to, divočili, výbuchy smíchu byly časté. Jinak tu máme pár maniaků přes mobily. Od rána do večera doňho hledíjá, mačkajú ho a tváříjá sa při tom strašně důležito. Dokonce aj když sú v kroji a majú jít už na scénu. Chvilkami mám těch jejich mobilú plné kapse, jak jim jich sbírám, aby byli aspoň chvílu v realitě a poslechli si nové plány a instrukce. Obyčejně totiž potom nic a nikdy nevíjá…
Ve Slatiňanoch nás konečně čekál prostor, na jaký sme zvyklí od nás. Malá, luďma po strop nabúchaná tělocvična sokolovny, nadýchané, elektrizující prostředí, srdečnost diváků, časté potlesky, výkřiky a pískání během produkce. Prostě paráda. Poprvé vystupujeme jako úplně první, necháváme se strhnout prostředím a atmosférou. I když je na dětech patrná únava, tak se mi zdá, že na podiu mizí a předvádíme asi nejlepší dosavadní vystúpení na Tradicích Evropy. Děti dokonce chtějí sledovat opět celý program svých kamarádů z ostatních souborů, i když už ho znají nazpaměť. A ve vypjatých okamžicích se přidávají spontánně k obecenstvu a bouří se sálem. Po koncertu se balíme, nasedáme do autobusu a je vidět, že o půl deváté večer je toho už na nás dnes aj dosť. Ujedeme čtyři kilometry, jsme v Chrudimě (tak to tady říkají), na děti už čekají rodiče, aby si je odvezli k přespání. Ale spát ještě nemohou jít. Musí se úplně sbalit. Ráno nás čekají dvě vystoupení, a pak už cesta domů. Utíká to, uteklo to…
Je třičtvrtě na šest pátečního rána, kdy na hotelu Alfa v Chrudimi dopisuji tento text. Teď se půjdu sbalit, o půl sedmé mě snad zas pustí šéf hotelu Petr do svého kanclu, nahraju vám dalších sto padesát fotek, abyste věděli, jak sa tu nacházáme, hurá na snídani, hurá do autobusu a na vystúpení. Snáď všecko dobře dopadne a před půl šestú navečér sa potkáme už doma v Brodě. Opatrujte sa.
● vlasti ●
● fotky ze čtvrtka sú TADY ●
● a TADY, jako bonus, si možete poslechnut,
co ně Vojta s Jinďú v autobuse vykládali
o pobytu ve své chrudimské rodině… ●
|
