TRADICE EVROPY ... den 2. PRVNÍ KONCERTY výprava do kraja středa 4. listopadu 2009 ... Chrudim Dneškem už pro nás doopravdicky začal festival. Poscházali sme sa ráno o půl osmé v chrudimském muzeu. Od našeho hotelu Alfa je to padesát kroků. Ostatní děti přivezli rodiče. Děti se předháněly ve vyprávění svých zážitků a dojmů z noci u náhradních rodičů. Jedni básnili o namakaném kompu, druzí o tom, kolik majú zvířat, další rozbili lustr. V půl deváté začal první výchovný koncert. Děvčice zazpívaly čardáše, kluci Kačenku a celý sál dětí sme naučili zpívat a tančit Erteple. Společně s nama v pořadu vystúpila Kobylka z Bratislavy, Rumuni, Hradišťánek a Kuřátka a Zrníčka z Chrudimi. Na druhém výchovném koncertě o půl jedenáctéj sme písničky změnili. Holky daly Jabúčko a kluci Slúžilo diévča ve fare. Nejúnavnější je to čekání a nuda. Držet děti v klidu a v pozornosti k programu ostatních souborů je nesmírně obtížné. Řekl bych, že nejpříjemnější bylo předobědové vykládání si. Seděli sme kolem obrovského stolu ve středověkém sálečku na masivních židlích, historka stíhala historku, nikdo neřval, nikdo sa nehóníl ani nežduchál, krásně sme zrelaxovali. Oběd byl asi fantastický, jelikož všeci povracali vylízané taléřky. S plnýma břuchama nás nahnali do múzea. Nechtělo sa nám absolutně. Nakonec to ale v muzeu bylo fakt parádní! Děcka strhla výstava Mozaika z historie Chrudimi. A vlastně sem zapomněl řéct, že až dovčílšku pršalo. Výjďa z múzea, svítilo slunko, ale začal vichr jak sviňa. Ovšem ani takový větr naše děcka neodradíl od myšlenky na rozchod po chrudimském náměstí. Šak nech. Zas sem býl vystresovaný jak sviňa, lesti jich eště nekdy uvidím. Chmurné myšlenky mně spolehlivě zahnala horká sladká čokoláda. O štyrech sme už zas stáli na značkách a čekali, až sa dostaneme před šestú na plac. Galakoncert k patnáctému výročí založení Kuřátek z Chrudimi sa protáhl skoro do osmi. Tady sme navíc viděli tančit Maďari, Poláky a Bělorusy. Najvětší úspěch u nás měl běloruský chlapec Míťa, skvělý tanečník a hezoun, a zpěvačka z Rumunska se zajímavou barvou hlasu. Lesti děcka byly o štyrech už zjevně unavené, ucaprtané a uondané, tož o osmi byly naprosto vyřízené. A já též… A víte, co je na tom to krásné? No, že právě totok máme asi tak rádi. Jak já, tak i děti... Sú tu nadšené! ● vlasti ● ● fotky z prvních vystúpení sú TADY ●

<< Předchozí

Další >>