| Vím, že ví, že vím, že…
"Po návštěvě papeže pociťujeme radost a vděk..." (Vybavuje se mi pastýřský list, který dnes v kostele v čase kázání předčítal otec Urban.) Je mi líto, ale tak to necítím. A nevadí, že moje přesvědčení docela nesouvisí s papežskou návštěvou v Čechách. Už delší dobu pozoruju své okolí, neúmyslně se stávám přímým účastníkem zlomových událostí. A vidím z velké části jen zášť, zlobu, nevděk a podlamovaná kolena. Nějak mi to (logicky) nezapadá do malé, křesťansky smýšlející dědinky. Všechny ty, o kterých právě přemýšlím, potkávám každou neděli v kostele, všichni ti přece musí vědět, jak by se křesťan měl chovat.
Lidem chybí pokora. Zapomínají na pravý a nejdůležitější smysl věci jen pro jakési vzájemné soupeření mezi sebou, nikomu nedělá problém hodit špínu na druhého ("Ach, to je tak jednoduché,pošpinit člověka!"), sami sebe přesvědčí o pravdivosti svých lží.
A já teď nevím. Kolik lidí, smějících se na mě a tvářících se mile a přátelsky, je skutečně upřímných? Kamarádství bude nejspíš ten nejnesnadnější stav, jaký lze za života najít.
"Copak Bůh nemůže být na Zemi?"
● ... tak toto dnes napsala na POKEC Spjevulenek Kateřina Gorčíková ...
(http://spjevulenky.webgarden.cz/pokec)
... a neví, jak mi jsou dnes její slova blízká ... ●
● vlasti ●
|
