|
symposium: Siločáry duše dítěte
aneb Rozvíjející pohled na vedení dětského folklorního souboru na počátku 21. století.
výprava k tajemnosti duše dítěte
sobota 12. září 2009 ... Luhačovice, XVII. MFF Písní a tancem
 Chci dnes, čtyři dny po symposiu, udělat shrnutí mých osobních zážitků z víkendu. Sobotní symposium bylo pro mě osobně natolik významným životním okamžikem, ke kterému jsem už několik let cílevědomě a usilovně směřoval, že snad nemohu ani jinak, než se o tom rozepsat.
Ještě v červnu jsem netušil, že by se mi má vize - vyvolat diskuzi v široké folklorní veřejnosti o problematice vedení dětských folklorních souborů na počátku 21. století, mohla v dohledném čase podařit uskutečnit. A najednou to přišlo - v Nymburku na festivale Polabská vonička - při setkání s prezidentem FoS ČR Zdeňkem Pšenicou. Bavili jsme se spolu o této problematice v posledních letech už několikrát. A teď mi sám navrhl udělat symposium v rámci XVII. Mezinárodního dětského folklorního festivalu v Luhačovicích. Rád jsem jeho nabídku přijal. A začal symposium v následujících týdnech spolu s prezidentkou festivalu Radkou Ehrenbergrovou organizovat.
 Oslovil jsem uznávané osobnosti folklorního světa s otázkou, zda také cítí, že je třeba hledat cesty, jak to udělat, abychom prostřednictvím lidové kultury co nejvíce dokázali pohladit duši dítěte a tím v ní zanechat hlubokou stopu. Chtěl jsem, aby na symposiu promluvili o tom, že také vidí tu nutnost otevřeně o změně přístupu k uchovávání tradiční kultury dětmi mluvit. A k mé velké radosti kývli všichni, které jsem oslovil: PhDr. Alena Schauerová, Mgr. Jana Křenková, Doc. Ing. Viliam Ján Gruska, CSc. (SR), PhDr. Karel Pavlištík, CSc. a PaedDr. Martin Janšto (SR).
Nejhektičtějším dnem pro mě byl pátek, těsně před sobotním setkáním. Během odpoledne a noci se mi postupně podařilo osobně se setkat se všemi mluvčími symposia. Konečně jsme v hovorech mohli dát jednotlivým příspěvkům definitivní podobu. Když jsem po půlnoci odjížděl z pozlovického hotelu Adamantino, spadla ze mě tíha, která mě tlačila poslední týdny. Lektoři přijeli, byli natěšení stejně jako já a všichni věřili tomu, že toto téma je nosné a smysluplné. Od té chvíle jsem byl naprosto v klidu. Věděl jsem, že diskuze ve folklorním světě právě začala.
 V Luhačovicích se ke mně připojil kamarád Tomáš Mozga z Pardubic, velký hybatel studentského dění na MU Brno, kde dodělává postgraduál na biochemii. Šak se třeba mrkněte na jeho projekt KABINET HAVEL – ÚSVIT V ČECHÁCH. Byli jsme domluvení na setkání už dávno a konečně nám to vyšlo. Celou páteční noc jsme pak u nás doma prodebatovali. Jít spát by byla škoda. A v sedm ráno jsme už byli v Luhačovicích na kolonádě ve Společenském domě.
Pak už se jen čekalo, kolik vedoucích souborů a pedagogů na symposium přijde. Obavy byly na místě, protože termín setkání se trefil do Slavností vína v Uh. Hradišti, festivalu v Dolní Lomné, do Hanáckých slavností v Prostějově… což mě mrzelo. Ale lidé přišli. Sál se zaplnil několika desítkami vedoucích z Prahy, Kostic, Pardubic, Brna, Rožnova pod Radhoštěm, Lipova, Velké nad Veličkou, Archlebova, Dambořic, Liptálu, Nenkovic, Staré Vsi nad Ondřejnicí, Svatobořic-Mistřína, Zlína, Fryštáku, Luhačovic…
A pak už se přednášelo a postupně i více a více diskutovalo. Moderátorem celého dne byl PhDr. Karel Pavlištík, CSc., který dokázal udržet diskuzi ve zřetelném směru, shrnul vždy složitější myšlenky do několika slov a především uvolňoval průběžně atmosféru. Byl jsem opravdu velmi rád, že mi nabídl svoji pomoc. Jeho zkušenosti pro mě byly neocenitelmé! Na Siločárách duše dítěte zazněly tyto příspěvky:
PhDr. Alena Schauerová: Kudy, kudy cestička
Teoreticky se věnovala působení lidové kultury na dítě a uvedla nezbytnost správného nasměrování siločar k duši dítěte.
Mgr. Jana Křenková: Tam... ke kořínkům řeči, do hlubokosti
Poukázala na odsouvání kultivace slovního projevu dětí v dětských souborech a vysvětlila význam většího zapojení ústní lidové slovesnosti při práci s dětmi. Uvedla i příklady z vlastní zkušenosti.
PaedDr. Martin Janšto: Siločáry duše dítěte
Ředitel malotřídní školy v malé obci Košariska (link na její stránky je ZDE) předvedl na mnoha projektech, které se svými dětmi ve škole udělal, jak může kvalitně a moderně pojatá výuka na počátku 21. století přímo zasahovat žáky. Příspěvek měl výborně zpracovaný do multimediální prezentace, takže jsme zhlédly stovky fotek, videa i zvukové záznamy. Je nepochybné, že bohaství jeho práce si zaslouží v budoucnosti samostatné téma a mnohem delší čas k prezentaci.
 Zde jsou některé priority jeho malotřídní školy:
• regionálne zameranie na tradičnú ľudovú kultúru
• vzdelávanie a výchova zážitkovou metódou
• umenie ako stimulujúci prvok v učení
• orientácia na prácu s multimédiami (počítačová grafika, práca s fotografiou a zvukom) a internetom
• tvorba vlastných výukových programov
• tvorba audiovizuálnych kompozícii a ich prezentácia v podobe koncertov a pásiem s veľkoplošnou projekciou
Mgr. Vlastimil Ondra: Je dětský festival pro děti?
Přiblížil na praktických ukázkách jednu z několika cest, jimiž se snaží v dětech probouzet geny nezbytné pro vytváření genia loci. Tuto cestu nazývá Výpravy do kraja a zároveň jejím prostřednictvím nastínil směr, kudy by se mohl v blízké budoucnosti ubírat vývoj dětských folklorních festivalů.
Doc. Ing. Viliam Ján Gruska, CSc. : Staré nôty mladých strún Európy
Předestřel před posluchače svoji filozofii setkávání dětských muzik, kterou na festivale Staré nôty mladých strún Európy v uplynulých osmnácti letech na Slovensku uplatňoval. Zdůraznil mj. nutnost multižánrového oslovování dětí a neustálé vytváření impulsů pro podnícení a naplnění jejich zvídavosti. O festivale Staré nôty mladých strún Európy se dočtete zde: [1] [2]
Symposium SILOČÁRY DUŠE DÍTĚTE pokračovalo po dopoledních přednáškách i odpoledne. Odpolední setkání bylo cele věnováno diskuzi nad otázkami, které vedoucí nejvíce zaměstnávají a trápí.
Co dodat na závěr. Moc děkuji osobnostem, které zaštítily symposium a navíc se na něm aktivně podílely. Jsem rád, že vedoucí souborů a pedagogové přijeli ze všech koutů republiky, nastolené téma je zaujalo, a že vyjádřili zájem o další pokračování. Děkuji i organizaci FoS ČR, že symposium zaštítila a poskytla mu prostor na svém mezinárodním dětském festivalu Písní a tancem Luhačovice.
Jsem rád i za sebe. Byla to pro mě velká zkouška. Nyní přemítám, jak v nejbližší době dál v podněcování diskuze o nových pohledech na vedení dětského souboru pokračovat a do toho dokončuji knížku, o které si myslím, že ta vše teprve posune pořádně dopředu...
● fotografïe ze SILOČÁR sú
TADYK ●
● POKUD BUDOU SOUHLASIT MLUVČÍ, ZVEŘEJNÍM I AUDIONAHRÁVKY JEJICH PŘEDNÁŠEK A DISKUSI ●
● vlastimil ondra ●
|
