 Kristýnka by včíl měla šestadvacet
výprava k tajemnosti duše
* 24.3.1983 - † 19.11.2005 ... modlíme sa a vzpomínáme
... pro slzy nevidím na klávesnici, ale chci psát ... synek Vojta právě odklusal spát, ale byl naměkko také ... prohlíželi jsme si totiž spolu v počítači naše rodinné fotky z roku 2005 ... Zdenka měla krátké temně červené vlasy a krásně se všude usmívala ... Vojta sa po Hoštákoch proháněl postupně na sáňkách, na bruslách, na kole, na kolečkových bruslách i nakonec aj na prkně ... v patách mu byla vždy Bělinka na motorkovém odrážedle ... úplně stejně roztomilá a užvatlaná jako teď Norinka, o které jsme tehdy ještě neměli ani ponětí ... dostavovali jsme dům ... Vojta šel do první třídy ... s Nivničkú sme u nás na dvoře búrali chlév ... Žigulíka sme vyměnili za Oktávku ... Vojta vybrnkával první tóny na husličkách čtvrtkách a u babičky v kuchyni na lině sa pokúšál utančit kozáčka s rukama nad hlavú ... Bělinka sa u druhé babičky, také v kuchyni a také na lině, proháněla za štěňátkěm Timem ... Vojta sa po naší ložnici pohyboval výhradně systémem: ze své válendy do Bělinčiné postýlky s ohrádkú, odtud přes noční stolek hopem do naší postele, a pak skok až ke dveřím na chodbu - hlavně se nedotknout země ... Bělinka se Zdenkou často kuchtila v kuchyni v krtečkové zástěrce a k smrti ráda okusovala své červené papučky ... tolik vzpomínek ... vyvalilo se to na mě jako jarní proud ... a poslední fotka ... úplně na konci složky označené 2005 ... je to jakýsi nezařazený scan fotky ... klepnu na ni a uprostřed tančí Kristýnka ... ta fotka teď září o pár řádků výš ... to už bylo i na mě moc ... začaly padat slzy ... padaly do klávesnice ... hned mezi ně začaly ťukat i mé prsty ... tak dlouho padaly a psaly, psaly a padaly, až se z toho ohromného a náhlého úderu smutku vypsaly ... slzy ustaly i cestičky po nich rychlo uschly, ale ještě teď je cítím na tvářích ...
... berte to jako vzpomínku na moji, o čtyři roky mladší, rodinu ... každý má podobné vzpomínky ... pro někoho však mohou být ještě pořádně bolestnější ... proto to mé psaní berte hlavně jako vzpomínku na Kristýnku, Davida a Kubíčka ... měli bysme sa za něma časťéj stavit ...
● vlasti ● ... jednoho postního večera roku 2009
● fotka je z Festivalu česneku ... 30. července 2002 ●
● pod odkazem vpravo Nivnička/Kristýna Jančaříková - Koníčková je víc vzpomínek... ●
smutné jarní vzpomínání
Včera sem byla v Šumicách ... pořád je mně smutno a taky ukápla slza ... jak říká Ajka - dycky si představím, jak tam děcka na kopci saňovaly ... asi už je nás aj málo, co by nás jelo na návštěvu, přesto je pravda, že navštěvovat hrob je jedna věc, ale možná by bylo lepší, kdyby sme navštívili Kubíka ... Vlastik mňa inspiroval .. taky sem prošla fotky z roku 2005 a ani sem nevěděla, co všecko sa stalo před čtyřma rokama ... byla sem v Itálii na horách lyžovat, ve Švýcarsku na horách túrovat... listopad si pamatuju celkem dost, nevím, zda a kdy to přebolí ...
● gábi ● ... jednoho postního večera roku 2009 |
