 Vynésli sme Moranu z Nivnice
výprava k tajemnosti domova
pátek 27. března 2009 před Smrtnú nedělú ... u říčky Nivničky
I tento rok jsme pokračovali v tradici vynášání Mařeny, Morany, zimy. Po zkoušce Malučké nivničky sa nejmenší děti teple oblékly, ti co přišli do Malé nivničky zůstali rovnou řádit venku. Chystali jsme sa ukončit letošní zimu. Dětí byl snad stejný počet jako rodičů, byli sme nachystáni na velký průvod.
Začalo poprchat. Nevyšší čas se zimou skoncovat. Před samotným malováním a strójením Mařeny sme jí nezapomněli magickou říkankou „Nesem, nesem Mařenu…“ sdělit, co ji čeká. Před školú jí děti z Malučké nivničky namalovaly oči, nos a ústa, starší děvčátka z Malé nivničky ju nastrójily do jupky, fjertúšku a šátku. Kluky víc lákal kopec, který je pod okny hudebny k běhání a jinému bláznění.
„Nesem, nesem Mařenu, na oleji smaženú, pěkně, pěkně strojenu…“ Nastrójená byla, pomalu sme se přesunovali k říce Nivničce za neustálého zaříkávání. V jejím nesení se jistě všichni nevystřídali, ale když jsem viděla, jak početný průvod s maminkama, tatínkama, babičkama i psama se s námi vydal, věřím, že jaro už klepe na okna. Jsme moc rádi, že rodiče doprovází své děti...
U říky sme Moranu odstrojili a doufali, že vítr, který se začal zvedat, nebude tak silný, aby nám překazil plány. Naposledy jsme deklamovali říkanku, Mařenu podpálili, nechali chvilku hořet a hodili do vody. Hned na to se za ní všichni rozběhli, aby ji kamenovali kameny, které si už většina sbírala po cestě k říce. Morana zemřela hned třikrát – uhořela, utopila se a byla ukamenovaná. Bohužel v říce se zasekla na opačné straně u břehu. Vody bylo moc, proud silný, tak sem ji tam nechali, ať voda místo větru odplaví zbytky zimy pryč. S Moranou odplavala i malá papučka Tomáška Kreisla – asi ji hodil po Moraně místo kamene.
„Smrt, smrt ukrutná, kyselica nechutná, kyselicu sníme a smrt utopíme. Smrt plave po vodě, nové léto k nám ide.“ A všeci sa už těšíme.
● gábi ●
● první fotky už sú TADY, brzy snad přibudou další ●
● pod fotkú je video ... 11,7MB ... 1:07 ... 320x240 ●
Vynášání Mařeny
na Smrtnú nedělu.
výprava k tajemnosti domova
pátek 27. března 2009 ... u říčky Nivničky
Mařena by sa měla vynášat na Smrtnú nedělu. Jelikož však v sobotu ani v nedělu nebudu doma, vyneseme ju už v pátek ☻
NESEM, NESEM MAŘENU...
... níže uvedené říkání při vynášání Moreny na Smrtnú nedělu pochází z Veletin ... poslala nám ho ochotně Mgr. Eva Orlovská ... Veleťanka, bývalá členka souboru Nivnica a nyní vedoucí vysokoškolského souboru Poľana v Brně ... jelikož sa nivnické říkání nezachovalo, tak použijeme velecké ... zopakujte si ho, prosím, s dětmi aj doma ... 27.3.2009 ho použijeme!
☻
☻
☻
☻
☻
☻
Nesem, nesem Mařenu,
na oleji smaženú,
s octem, s cibulú,
s mynářovú Mikulú,
a ty, Mařo krásná,
kdes ty husy pásla,
pásla sem jich pod dubem
s mynářovým Jakubem.
☻
☻
☻
☻
☻
☻
● vlasti ●
Vynésli sme Moranu z Nivnice
výprava k tajemnosti domova
pátek 27. března 2009 před Smrtnú nedělú ... u říčky Nivničky
I tento rok jsme pokračovali v tradici vynášání Mařeny, Morany, zimy. Po zkoušce Malučké nivničky sa nejmenší děti teple oblékly, ti co přišli do Malé nivničky zůstali rovnou řádit venku. Chystali jsme sa ukončit letošní zimu. Dětí byl snad stejný počet jako rodičů, byli sme nachystáni na velký průvod.
Začalo poprchat. Nevyšší čas se zimou skoncovat. Před samotným malováním a strójením Mařeny sme jí nezapomněli magickou říkankou „Nesem, nesem Mařenu…“ sdělit, co ji čeká. Před školú jí děti z Malučké nivničky namalovaly oči, nos a ústa, starší děvčátka z Malé nivničky ju nastrójily do jupky, fjertúšku a šátku. Kluky víc lákal kopec, který je pod okny hudebny k běhání a jinému bláznění.
„Nesem, nesem Mařenu, na oleji smaženú, pěkně, pěkně strojenu…“ Nastrójená byla, pomalu sme se přesunovali k říce Nivničce za neustálého zaříkávání. V jejím nesení se jistě všichni nevystřídali, ale když jsem viděla, jak početný průvod s maminkama, tatínkama, babičkama i psama se s námi vydal, věřím, že jaro už klepe na okna. Jsme moc rádi, že rodiče doprovází své děti...
U říky sme Moranu odstrojili a doufali, že vítr, který se začal zvedat, nebude tak silný, aby nám překazil plány. Naposledy jsme deklamovali říkanku, Mařenu podpálili, nechali chvilku hořet a hodili do vody. Hned na to se za ní všichni rozběhli, aby ji kamenovali kameny, které si už většina sbírala po cestě k říce. Morana zemřela hned třikrát – uhořela, utopila se a byla ukamenovaná. Bohužel v říce se zasekla na opačné straně u břehu. Vody bylo moc, proud silný, tak sem ji tam nechali, ať voda místo větru odplaví zbytky zimy pryč. S Moranou odplavala i malá papučka Tomáška Kreisla – asi ji hodil po Moraně místo kamene.
„Smrt, smrt ukrutná, kyselica nechutná, kyselicu sníme a smrt utopíme. Smrt plave po vodě, nové léto k nám ide.“ A všeci sa už těšíme.
● gábi ●
● první fotky už sú TADY, brzy snad přibudou další ●
● pod fotkú je video ... 11,7MB ... 1:07 ... 320x240 ●
|
