Trpík ... deň osmý.
letní tábor nivnického turisťáku
Trpík ... neděla 3. srpna 2008
 … poklepem sa dostaneš do fotogalerie Nivničky ...
... tam si vyber a zas poklepni ...
vlasti
V nedělu sme s rodinkú byli na návštěvě v Holubinkách. Během odpoledne si při skoku přes potok naštípla zápěstí Vaneska. Když sa vrátila z nemocnice ze Svitav se sádrú, vzali sme ju dom. Cestú sem sa jí ptál, co sa jí na táboře najvíc lúbilo. První říkala, že neví, ale potom mňa překvapila. Najlepší je prý ranní budíček. Starosta Jura budí tábor kokrháním.
Když má dobrú náladu a je krásně do růžova vyspinkaný, tok kokrhá krásně a hlasitě. Když je to opačně, kokrhá potichu a strašně falešně. V autě sme sa tomu smíli, po pravéj ruce nám zapadalo slunko a my sme sa řítili do padající tmy, vstříc k domovu, směrem na jihovýchod. Ale vraťme sa v čase o dvanáct hodin zpátky.
Nedělním ránem sa rozlehlo tiché kokrhání, keré zesilovalo enom velice pozvolna. Bylo falešné až běda. Co se to děje? To tu eště nebylo… Na celty stanú bušíjá nožičkama kapky. Majú holé zadečky a klouzajú sa po stanoch nad hlavama rozespalých obyvatel Holubinek. Je pěkný slejvák. Začál už v noci. Tábor přecházá do varianty mokrého programu.
Po snídani všichni sedíjá v jídelně. Do zpěvu néni nikomu, ale bude moset byt, jelikož rodinky dostávajú za úkol během dopoledňa secvičit divadlo na houby. Přesněji řečeno scénku, v keréj v nejakéj roli budú účinkovat aj houby.
Rodinky sa rozcházajú po táboře, aby každá o samotě mohla přemýšlat, a potom pořádně překvapit. Déšť ustává. Mraky sa trhajú, vylézá slunko, keré hneď začíná vysušovat všecko na co sa podívá. Zaháňá aj chmurné myšlenky a divadlo pohlcuje. Před obědem už sú nekeří nachystaní a Holubinky sa začínajú královsky bavit. Vedúcí majú všecko nakamerované, tož to nebudu popisovat, Stejnak sem to neviďél.
My sme přišli do tábora v momentě, kdy po obědě začala hrát poslední rodinka. Mosím řéct, že mňa to pobavilo a překvapilo svojú úrovňú. Děj se odehrával v blázinci. Jeho ředitel jím provázel návštěvu a všecko jí ukazovál a vysvětlovál. Zaujala mňa táto epizoda: Houby sa dostaly do rukou šílenému vědci, kerý aj ve svojéj cele v blázinci pokračoval ve svojích šílených pokusoch. A akoráť sa mu podařilo vymyslet kombinaci dvúch hub, keré z hlupáka udělajú génia. Přečtěte si dialog, jak sem si ho zapamatovál.
Ředitel: „No, to je fantastické, doktore, hneď to ideme vyzkúšat na toho našeho debila. (přecházajú k inému stanu a vyváďajú debila) Čuchni si, debile. Víc. Dobře. Kolik je pí?“ „Tři celé čtrnáct, pane řediteli,“odpovídá debil. Ředitel: „Fantastické, ono to funguje…“Holubinky řvú smíchy…
Odpolední program pokračuje manuální činností a rozvíjením zručnosti. Rodinky majú za úkol vyrobit klece na prasata. Kolem Holubinek sa totiž rozmnožili divočáci, což sa projevuje nálezem množství rozhrabaných ďúr v lesoch okolo městečka. Hrozí, že rodinky přijdú o svoje houby na zahrádkách, jelikož ty majú divočáci najradši. Je potřeba jich pochytat.
Je jasné, že v tomto úkolu sa najvíc realizujú ti starší, ale překvapuje mňa, že na ty najmladší nekašlú, ale snažíjá sa jich nejak zaměstnat, aby sa cítili prospěšní a nenudili sa. Najmladší mňa překvapujú také. Hodně z nich sa ně jeví, že sú líní jak vši. Když sa jim neco nelúbí, nebo nechce, tak to prostě nedělajú. A kašlú na všecky pokyny, prosby. ( … podobné zkušenosti mám aj ze školy …) Našeho synka z toho nevyjímám. On, a klece na prasata? Kdepak. Ale pro toho budiž k omluvě, že sa točí pořád enom kolem Norú, ne kerú sa zjevně těšíl najvíc. Od starosty Holubinek sa dovídám, že v noci budú ty prasata do těch klecí chytat… Fantazie mi začíná pracovat na plné obrátky. Moja druhá dcerka Běla chodí v gumákoch po potoku a skáče kolem něho. Drží ju to dlúho.
Aby odpoledňo nebylo enom samá dřina, uskutečňuje sa na městském stadióně veliký kopací turnaj. Rodinky hrajú proti sobě. Je to sranda, když balón hledá rojnica v metrovéj trávě až pod lesem, nebo ho lovíjá v potoku… Kdo vyhrál? Ani nevím.
V Holubinkách sa nám moc lúbí. Vypadá to, že vedúcí su dobrá parta a Nivničané s Bělinkama sa majú rádi. Uvažujú, že by takto spolu jeli aj příští rok. Na rozlúčenú Hacker poplakává ve staně se mňú, potom před stanem s maminkú. Nakládáme Vanesu s jejím obrovským kufrem. S naším kočárkem to vycházá na milimetry. Vyrážáme dom. Uslzený synek běží kus po trávě vedle našeho rozjíždějícího se vozu, potom zastavuje a eště dlúho nám mává…
V noci, když do Holubinek hlásím, že sme Vanesu v pořádku předali, sa dovídáme, že to Hacker v pohodě rozchodíl a shodneme sa na tom, že mu takové zážitky v životě určitě budú ku prospěchu. Smích aj plač, štěstí aj svíravý pocit kolem žalúdku přeca patříjá ke každému dni našich životú… je čas si začat zvykat… v Holubinkách právě chytajú prasata a určitě při tom majú pěkně veselo…
Tož, enom ať jim vydrží počasí.
dokončení dopsáno v úterý 5.8.2008:
Neděle 3.8. večer – Přes den vyráběly rodiny klece na pochytání divokých prasat, které se tento rok velmi rozmnožily. Klece byly navečer odneseny k rochništi a byly do nich dány návnady v podobě mokrého třešňového listí.
Při večerním nástupu se z tohoto směru začalo ozývat prasečí chrochtání. Nejdříve někteří členové rodin dělali, že se jich to netýká, ale nakonec byli ostatními přesvědčeni, že je nutné zkontrolovat klece. Už po cestě ke klecím, bylo jasné, že se divočáci chytili. Rodiny pomalu postupovaly, aby prasata neobudily hlukem. Pak opatrně klece s omámenými prasaty přenesly do vesnice, kde se připravovaly bujaré hody. Jaké však bylo překvapení všech obyvatel, když se ve vesnici prasata proměnila v matky jednotlivých rodin. To zlá Pýchavka je zaklela – ve dne takové a v noci jiné. Takže zítra tedy budou řízky kuřecí, ale prasata alespoň nesežerou celou úrodu hub.
******** a tady máte VIDEjíčkO ze stavéní klecí ********
… vlasti …
|
