Vynášání Mořeny v Nivnici.
v pátek před Smrtnú nedělú 7. března 2008
Byl pátek jarních prázdnin a mysleli sme si, že tentokrát v Nivnici Mařenu moc lidí vynést nepřijde. Opak byl pravdú. Bylo nás nakonec moc. Súborové děti z Malučkéj nivničky, Maléj nivničky si přivedly i řadu kamarádů. A nejvíc těší, že rok od roku je tu vjec a vjec rodičů dětí.
Mařenu vyrobila Gabča z dospěléj Nivničky. U Krchňáčkú na dvoře proběhlo aj její strójení. Děti školkového věku jí nakreslily obličej. Starší děvčice jí oblékly jupku, fěrtúšek a uvázaly šátek. Starší kluci zatým běhali po dvoře, dělali lotroviny a dráždili Krchňáčkovy psy. Těm zas odpovídali psi z celéj uličky Komenského... Ovšem okamžik pánů přišél záhy. Mařenu nesli Krchňáčkovým humnem za stále opakující se deklamace říkání: Nesem, nesem, Mařenu, na oleji smaženú... k potoku Nivnička. Celé od blacka byly děcka hneď u Krchňáčkových slépek. Jejich pejsek Běla řvál, jak když ho na nože berú... Říkanka sa už po chvilce rytmického opakování v Krchňáčkovém humně postupně začala měnit v magické zaříkávání. A magie bylo čím dál vjec, čím bližéj sme byli potoku!!!
Tam sme sa Mařeny dokonale zbavili. První uhořala, potom sa v potoku utopila, hneď na to ju eště děcka ve vodě ukamenovaly. Utěkaly při ní po břehu dosť daleko... S nasazením sucha v botách vedoucí Gabriely a za vydatné pomoci klučisk se dútnající Mařenu letos aj podařilo vylovit a hodit na strom, aby větr rozfúkál její dušu na kúsíčky a do celého světa.
Snáď sa nám nebude, pokáď to přeca enom náhodú přežila, mstit...
Vlasti
|
